Největší zklamání prezidentských voleb

Dlouho jsem přemýšlela, jestli se mám s tímhle psát nebo ne. Státnice a tak. Pak jsem to taky chtěla zveřejnit až po volbách, že by to jako mělo lepší pointu. Ale přišel momentální impuls a usoudila jsem, že nastal čas na tento drobný hate (i když převládající emocí je teda spíš smutek než vztek...no, i když...). Jeho výhoda totiž je, že na výsledku voleb nijak nezávisí. I kdyby se pozítří ukázalo, že vyhrála Bobošíková (sit venia formulas), větší zklamání by to nebylo.



První krok zklamání se dostavil, když jsem si ve volební kalkulačce přečetla, že Zuzana Roithová by byla pro zákaz stavby mešit v České republice. Je teď úplně jedno, že reálně by neměla zas takovou šanci to ovlivnit, maximálně by nevetovala zákon, který by to prosazoval (což je ovšem taky poměrně podstatné, vetování zákonů, které odporují lidským právům, jsou jednou z hlavních věcí, které od prezidenta očekávám). Nikoho, kdo si myslí něco takového, za prezidenta nechci, nechci ho dokonce ve vůbec žádné veřejné funkci, pokud možno ani jako úředníka na ministerstvu. Roithová tomu navíc dodala šťávu svým brilantním zdůvodněním, sděleným přes email, ve kterém se psalo, že dokud se nebudou moct stavět kostely v Íránu, neměly by se stavět ani mešity u nás. Pokud někomu přijde, že to je zdůvodnění logické, tak prosím požádejte o odebrání volebního práva zascrolujte dolů, napíšu tam nějaké stručné zdůvodnění. I lidé, kteří upřímně nesnáší islám, by měli přinejmenším shledávat „lehce problematickým“, že takovýto zákaz (a s takovýmto odůvodněním) odporuje naší ústavě, respektive Listině, která je její součástí. Nevím, jestli to paní prezidentská kandidátka neví nebo jestli jí je to jedno, a nevím, která z těch možností je smutnější.

To bylo tedy první zklamání. O Zuzaně Roithové jsem měla poměrně pozitivní představu, především díky její akci proti ACTA. Tušila jsem samozřejmě, že jelikož je lidovecká politička, nejspíš se s ní neshodnu v názoru na zákaz interrupcí a homosexuály, ale doufala jsem, že se třeba ukáže, že patří k těm rozumně umírněným. Inu, nestalo se tak. Ale kdybych psala blogy pokaždé, když mě zklame nějaký politik, byla by tahle stránka výrazně živější. V tom jádro pudla nespočívá.

Mám v podstatě značně elitářské vidění světa. Znamená to ale taky, že na lidi s nižším vzděláním, inteligencí a z méně kulturního (v tom nejširším slova smyslu) sociálního prostředí mám menší nároky. Nijak mě nezaráží ani nepobuřuje, že Miloš Zeman má v průzkumech tak velké preference. Domnívám se, že pro člověka, který nikdy nebyl veden k přemýšlivosti a k pídění se po souvislostech, a nikdo z jeho okolí to nedělá, není vůbec jednoduché zjistit, že Zeman není vhodným kandidátem. Opoziční smlouva je dávno a excesy vlád, které přišly po ní, ji v paměti značně překryly. Volba Zemana je pro mě u takového člověka pochopitelná. (Tím raději samozřejmě jsem, když mě někdo příjemně překvapí.)

Většina mých přátel ovšem z titulu svého vzdělání nebo toho, jak o sobě mluví a co si o sobě myslí, do této oblasti nepatří, a tudíž na ně mám nároky vyšší. Jsou oblasti, na které můžeme mít zkrátka různý názor. Například pro mě se Schwarzenberg stal nevolitelným ve chvíli, kdy jsem zjistila, že chce vyznamenat Mašíny. To je pro mě nepřijatelné, ale pokud má někdo na tyto odbojáře jiný názor, tak budiž. Já se s ním budu ochotně hádat, třeba i do krve, ale ve skutečnosti úplně chápu, že na to někdo může nahlížet jinak.

Jsou ovšem oblasti, kde podle mého tahle legitimní názorová pluralita neplatí. Pokud se se mnou někdo neshodně v názoru, že není vhodné mlátit náhodné lidi na potkání, protože se mi nelíbí jejich tričko, nepovažuji to za „prostě jen jiný názor“, ale považuji toho člověka za nebezpečného agresora (případně agresora-teoretika). Každý má samozřejmě tuhle hranici nepřijatelnosti nastavenou jinak, a lze ji mít nastavenou i příliš široce – tak se ostatně pozná extremista či fundamentalista, že je zcela neschopen kompromisů, protože jakýkoliv ústupek od jím vyznávaného proudu už je nepřijatelný.

Lze ji ale mít nastavenou i příliš úzce. Těžko se hledá nějaké exaktní určení, kde by tedy měla být, ale myslela bych si, že obsah Listiny (nebo možná ještě lépe Univerzální deklarace lidských práv) je takový celkem dobrý základ. Pochopitelně pak můžeme vést dlouhé spory o interpretaci, ale řekněme, že něco, co ji explicitně porušuje, není úplně v pohodě.

A teď se konečně dostávám k pointě. Bohu díky se mezi mými přáteli neozval nikdo, kdo by na informaci o tom, že Roithová chce zakázat stavbu mešit, reagoval nadšenými výkřiky obdivu. Na druhou stranu se ale neozval ani nikdo, kdo by to jednoznačně odsoudil a konstatoval, že tím se tato kandidátka stává nepřijatelnou.* Viděla jsem různé reakce, od částečného pochopení („no mě ten islám taky znepokojuje, já jí trochu rozumím“) k takovému mírnému osobnímu nesouhlasu („nelíbí se mi to, no“). Dostalo se mi například i údivu, proč mě to tak rozčiluje, a jiným je to zase zkrátka úplně jedno. Jmenované pohledy na věc jsem přitom často slyšela od lidí, jejichž názorů a erudice si upřímně vážím, a v některých případech je navíc obdivuji i v tom lidském slova smyslu.

Tohle tedy pro mě bylo největší zklamání prezidentských voleb, které těžko něco překoná.

Jako vysvětlení jejich lhostejnosti mě napadají dvě možnosti, a nevím, která je pochmurnější. Buď to znamená, že jsou ve skutečnosti skrytí islamofobové. Třeba si to ani sami nepřiznají, ale stejně vůči islámu cítí jistou nedůvěru a obavy, a byli by přece jenom raději, kdyby u nás moc muslimů nebylo, takže ačkoliv vlastně vědí, že zakázat stavbu mešit není úplně košer, přece jenom proti tomu moc brojit nebudou, protože ti muslimové. Kdyby to reálně hrozilo, dost možná by se v nich probralo jejich lepší já a nakonec by byli proti, ale někdo, kdo takový názor teoreticky hlásá, se z jejich pohledu nestává nepřijatelným. Přece jenom, muslimové.

Druhá možnost, přece jen asi horší, je, že jde zkrátka jen o to, že se jich to netýká. Muslimové nejsou, do mešity nechodí, tak co by se tím zabývali, žejo. Ostatně já určitě taky čelím či budu čelit podezření, že můj odpor je daný pouze mou islamofilií. Těžko s tím můžu dělat něco jiného než říct, že by můj postoj byl stejný, kdyby Roithová chtěla zakázat hinduistické chrámy, starořecké chrámy, novopohanské chrámy, metalové koncerty, hiphopové koncerty, tetovací salony, Evu a Vaška, výstavy moderního umění, gay bary, kliniky plastické chirurgie nebo porno. Nebo prostě cokoliv, co nemá jasný přímý negativní efekt. Je jedno, jak je mi to osobně sympatické, principiálně s tím přece nemůžu souhlasit. Protože jestli se všichni budeme zajímat jen o to, co se nás přímo dotýká, tak jsme, vážení přátelé, v prdeli.

*Ukázalo se, že u jednoho člověka jsem špatně interpretovala jeho reakci a ve skutečnosti znechucen byl, a na základě tohoto blogu se ozvali i další. Takže...není to tak zlé, jak to vypadalo.

(A teď tedy to vysvětlení, proč je argumentace Roithové špatně.
Jednak po technické stránce, kostely v Íránu nejsou přímo zakázané, jen se musí žádat o povolení ke stavbě a „shodou okolností“ nebyla od islámské revoluce žádná stavba povolena. Kostelů je tam ale poměrně dost, rozhodně je tam víc kostelů na křesťana než u nás mešit na muslima. To je ovšem technikálie (byť taková, která ukazuje, že Roithová moc neví, o čem mluví), mohla si vybrat příklad Saúdské Arábie a tyhle výhrady by neplatily.

Teď k tomu podstatnému. Především: je to aplikování kolektivní viny, a to ještě naprosto absurdním způsobem.

Co má český konvertita, nebo přistěhovalec ze Sýrie, nebo potomek palestinského uprchlíka, společného s tím, že v Íránu a v Saúdské se nesmějí stavět kostely? Není to ani jejich země (i kdyby byla, bylo by to špatně, protože oni ta vládní rozhodnutí nedělají, a pokud žijí u nás, tak dokonce ani tu vládu nevolí - nehledě na to, že v Íránu je to s těmi volbami pochybné a v Saúdské vůbec nejsou, takže její občané nesou za politiku své vlády nulovou odpovědnost). V případě Íránu to dokonce ani není stejné etnikum a stejná konfese, nemluví ani stejným jazykem, i když budeme mluvit o arabských muslimech u nás. Proč by oni měli být trestáni za to, že vláda v jakési zemi, se kterou oni nemají nic společného, shodou okolností vyznává stejné náboženství a aplikuje ho idiotským způsobem? Zakazují se snad v Turecku křesťanské kostely proto, že ve Švýcarsku zakázali minarety?

To samo o sobě by úplně stačilo, dále například hraje roli staré dobré maminčino „a když Anežka Vopičková skočí z okna, uděláš to taky?“ My si přece hrajeme na to, že jsme lepší režim než Írán, tak jak můžeme najednou chtít přebírat právě ty jejich praktiky, které odsuzujeme? Chceme se jim co nejvíc připodobnit?

Dále, ve zkratce, Írán netvrdí, že je liberální režim v našem slova smyslu, má jinou koncepci státu. I v rámci té koncepce by se daly některé věci vytknout, ale rozhodně se s nimi můžeme obtížně poměřovat, jestliže oni jsou islámská republika a my tvrdíme, že jsme liberální demokracie. Z tohoto hlediska by podle mě bylo horší, kdybychom my zakázali mešity než oni kostely, protože my bychom se zpronevěřovali vlastním ideálům. Navíc pro nás by to byl - za naší perspektivy - krok zpět.
A za poslední, tento druh "výměnného obchodu" nikdy v západním právu nefungoval a nemá v něm naprosto žádnou tradici. Ani v islámském právu, když už jsme u toho.)