Tak tedy Tosca. Celkově jsem byla dost nadšená. Všem to – nakolik jsem byla schopná posoudit – zpívalo báječně (měla jsem tu čest s dokonalou Anda-Louise Bogza jako Toscou a taktéž velmi dobrým Tomášem Černým jako Cavadarossim). Pokud jde o inscenaci, byla pro mě naprosto perfektní kombinací klasiky s originálními nápady - například živá Madonna či andělé se mi vážně líbili. Tohle je samozřejmě otázka individuálního vkusu, ale pro mě tady byl skutečně v podstatě ztělesněný ideál. Výtky mám vlastně jen takové velmi drobné – například mi přišlo, že byla škoda celé první dějství zavřít do onoho malého vyvýšeného „pokoje“, a naopak že ta část posledního dějství, která se odehrává v Cavadarossiho vězeňské cele, tam klidně být mohla a bylo by to působilo dost dobře.
V horní části obrázku vidíte onen malý vyvýšený pokoj.
A protože jsem trapný realista, přišlo mi hloupé, že se stále popisuje Tosca jako temná kráska, ale pěvkyně má jasně zrzavé vlasy. A pak ještě taková praktická výtka: chápu, že diváci na druhé galerii nejsou asi těmi úplně prvními, na koho se při tvorbě inscenace myslí, ale přece jenom...nevidět ani smrt Cavadarossiho, ani Toscy, protože mi výhled na ně zakrývá panel s titulky, bylo poněkud nešťastné.
9/10.
P.S.: Autoři inscenace zvolili jako motto citát "finche congiunti alle celesti sfere dileguerem". Kdybych ho vybírala já, volila bych jinak. Konkrétně "Questo è il bacio di Tosca! ... Muori dannato! Muori, Muori!"
