12 Jan 2013

Genderové mudrování

Volební studia a různé jiné celodenní speciály jsou v České televizi často záminkou k tomu nechat spoustu lidí mluvit o tématu, o kterém celkem nic nevědí. Tentokrát mě obzvláště zaujal doc. Milan Tuček, který přišel pohovořit o vztahu předvolebních průzkumů a reality – čemuž předpokládám rozumí – ale bohužel u toho zabrousil i k tématu genderu, čemuž, obávám se, příliš nerozumí. Alespoň podle toho, co bylo možno slyšet dnes.


Je ovšem třeba poctivě přiznat, že gender nakousl původně někdo, kdo k němu má oborově ještě dál, a sice RNDr. Jiří Grygar, který první začal rozebírat témata jako „chtěl jsem, aby na Hradě byla žena“ (proč? Má na mysli třeba Janu Bobošíkovou?) nebo „proč jsou asi u nás ženy v politice neúspěšné?“ (pojďme si o tom povídat s předsedkyní poslanecké sněmovny, ano? Ostatně, jsem si jistá, že Karolína Peake skončila na ministerstvu obrany tak záhy proto, že to byla žena).

Od docenta Tučka pak ovšem přišly pravé analytické perly. Nejprve jsme se dozvěděli, že ženy hodně volily ženské kandidátky, a nebo kandidáty, kteří jsou „ženští“ (tj. mají vlastnosti, které bývají stereotypně přisuzované ženám).* Příkladem takového kandidáta je podle Tučka kromě Fischera i Jiří Diensbier, který se prý v celé kampani nechoval agresivně. Nevím, jestli doc. Tuček viděl závěrečné prezidentské debaty, ale chování Jiřího Diensbiera v nich bych rozhodně přátelským a smířlivým nenazvala. Jistě bylo agresivnější než chování Karla Schwarzenberga, kterého doc. Tuček do výčtu "ženských" kandidátů nezařadil, pravděpodobně proto, že se u něj ženy jako voličky neobjevují častěji než muži. Domnívám se tedy, že zde máme klasický příklad předporozumění, kdy doc. Tuček očekává, že budou ženy více volit takovéto kandidáty, a projektuje si pak do „ženských favoritů“ předpokládané vlastnosti bez ohledu na realitu. Přitom je také dobré podotknout, že ženská část elektorátu tvořila, pokud mne paměť neklame, u Táni Fischerové 63% a u zbylých dvou ženských kandidátek pod 60%, čili nejedná se o nijak zásadní rozdíly a je sporné, nakolik jsou vůbec statisticky významné (snad právě s výjimkou Fischerové).

Další pikantní okamžik přišel, když Václav Moravec přejal Grygarovu tezi, že jsou ženy v naší politice neúspěšné, a ptal se pozvaných sociologických odborníků na příčiny. Došlo na rozvíjení teorie, že naše politika má jakousi hospodskou atmosféru. Do hospody chodí převážně muži, a v politice se tedy také angažují převážně muži. Proto se podle doc. Tučka setkaly ženy v prezidentské volbě s tak malým úspěchem. Prof. Michal Klíma se pokoušel racionálně oponovat, že procentuelní zisky jednotlivých dam velmi dobře odpovídaly standardním ziskům jejich stran (prof. Klíma z toho vyňal Táňu Fischerovou, která podle něj neuspěla proto, že je „moc hodná a vílí,“ ale podle mého není fakt, že řádově je na tom podobně jako Strana zelených, bez relevance), a tudíž by se spíše zdálo, že jejich slabé skóre je dáno tím, jaký politický subjekt reprezentovaly, a ne tím, že jsou to ženy. Ačkoliv se to jeví jako úvaha plně logická, z nějakého důvodu se nezdála ani Václavu Moravcovi (který těžko pochopitelně oponoval tím, že Miroslava Němcová ani nekandidovala – přitom již formulace jeho otázky naznačovala, že kdyby kandidovala, uspěla by více než Přemysl Sobotka, což by tezi prof. Klímy spíše podporovalo), ani doc. Tučkovi, který na prohlášení (uznávám, že mírně pochybné) o vílovatosti Táni Fischerové reagoval konstatováním, že ženy ji ale volily hodně.

Tak prosím, Táňu Fischerovou ženy hodně nevolily. Kdyby ji hodně volily ženy, tak by vyhrála volby, nebo se přinejmenším umístila hodně vysoko, neboť žen, ač to mnohé překvapí, je v populaci (zhruba) 50%. Mnoho voličů Táni Fischerové byly ženy, to je ovšem zcela jiná informace (nehledě tedy na to, že se dá říct i že hodně voličů Táni Fischerové byli muži, protože 37% je pořád docela hodně). Možná se vám zdá, že doc. Tučka chytám za slovo a že měl pochopitelně na mysli procentuální zastoupení žen v jejím elektorátu. To je jistě pravda, nepodezírám ho z neznalosti základní matematiky. Jeho formulace ovšem vyvolala dojem, že stereotypně ženské rysy osobnosti Táni Fischerové k ní přitáhly mnoho voliček, protože jim byla těmito kvalitami sympatická. Tak to ale není. Táňa Fischerová, ať už z jakýchkoliv důvodů, přitáhla poměrně málo voliček i voličů. Jestliže získala celkem 3,23% hlasů a budeme-li předpokládat, že volily ženy a muži v poměru 50:50 (což tak zcela jistě nebylo, ale nemám k dispozici data) a že platil genderový poměr z předvolebních průzkumů (dtto), tak voliček celkem zaujala zhruba 4%. To opravdu nějak zvlášť nenaznačuje, že by se ženy nechaly stereotypně ženskými kvalitami zásadně přitáhnout. Když už bychom chtěli něco vyvozovat, tak snad že se jimi nechaly o něco méně odpudit, ale i to je samozřejmě naprosto nepodložená spekulace.

Dále, jen aby bylo jasno. V žádném případě nepopírám, že ženy jsou v naší politice zastoupeny málo (byť by jistě mohlo být i hůř). To je ale úplně něco jiného než říct, že ženy jsou v naší politice neúspěšné. Nedomnívám se, že by ženy v naší politice byly nějak zásadně neúspěšné, a myslím, že říct něco takového je svým způsobem urážkou těch, které obsazují vrcholové pozice. Apriorní předpoklad, že prezidentské kandidátky byly neúspěšné proto, že jsou to ženy, je pak vůbec donebevolající, obzvláště v situaci, kdy se nabízí jiné, mnohem přesvědčivější vysvětlení.

Přitom paradoxní je, že se rozhodně nedá říct, že by se z těchto prezidentských voleb nedaly vyvodit žádné genderově zajímavé závěry. Například už to, v kterých stranách se prosadily ženy jakožto kandidátky, by mohlo – možná – být symptomatické. Dalo by se i zkoumat, zda je příznačné, že právě v ODS se zvažovaná ženská kandidátka – která by pravděpodobně uspěla spíše než finální mužský kandidát – zřekla své kandidatury ve prospěch dvou mužských kolegů, mezi kterými se pak strana rozhodovala. Nevím, zda tam skutečně nějaká souvislost je, nemám na to dostatek informací. Rozhodně mi však takovéto úvahy připadají přesvědčivější a zajímavější, než ty, které byly prezentovány v dnešním volebním speciálu.

Stejně tak by se daly hledat určité vzorce ve volebním chování žen, byť jak jsem psala, korelace není obzvláště silná. Ale kdybychom se zaměřili na převládající témata v kampani, možná bychom dokázali objevit, že ženy skutečně volí podle jiných kritérií než muži. Prezentované kritérium „malé agresivnosti“ ale v žádném případě neobstojí.

Je to myslím pěkná ukázka toho, jaký je rozdíl mezi stereotypní předpojatostí a pokud možno nezaujatým výzkumem. Může se stát – a velmi běžně se stává – že závěry, ke kterým ve výzkumu dojdeme, genderovým stereotypům skutečně odpovídají. V tom konec konců spočívá síla společenských norem, že tlačí své subjekty do takového jednání, které je s nimi v souladu. Ale těžko můžeme zkoumat, jak se genderová situace ve společnosti mění, když budeme stereotypy a priori očekávat, promítat si je na skutečnost a tím je dále posilovat. Proto prosím, když chcete s někým ve veřejnoprávním médiu debatovat o genderu, pozvěte si na to odborníka, a ne někoho, kdo bude odhadovat motivace podle toho, co mu říkaly kolegyně z práce, když s nimi byl naposled na obědě.



* Všechny údaje o demografii voleb vycházejí z předvolebních průzkumů, reálně mohlo tedy rozložení vypadat ještě podstatně jinak.

No comments:

Post a Comment