28 Apr 2011

Moudrost, přemýšlivost, vzdělanost, inteligence

Čtyři kvality z podobné oblasti, které spolu souvisejí jen velmi volně, pokud vůbec. Zahraji si teď na chvíli na slovník:
Moudrost (n.): schopnost rozvahy, uměřenosti; vyhýbání se extrémním názorům a postojům, unáhleným soudům; zdravě kritický přístup k získaným informací (v tomto bodě se prolíná s:
Přemýšlivost (n.): sklon až potřeba uvažovat o problémech světa okolo sebe, zjišťovat proč a jak, touha pochopit příčiny a motivace; často vede k:
Vzdělanost (n.): disponování určitým množstvím informací o světě kolem obecně a/nebo v konkrétním oboru; vztahuje se jen na oblasti, které jsou oficiálně uznávány jako „vědy“ či ještě možná jako kultura (libovolné množství informací o milostném životě vaší sousedky z vás vzdělaného člověka neudělá, jakkoliv nefér se to může zdát); k dosažení vyššího stupně je obvykle třeba:
Inteligence (n.): více-méně vrozená schopnost řešit problémy, vidět souvislosti, vyvozovat závěry atd.

17 Apr 2011

Liminalita mládeže

Neví kantor, neví výbor,
Kolik amfor je tu faktor.

Prameny nám zprávy podají
Jak ukazují, tak zatajují
Jedno je nám jasné: chlastali
Víno popíjeli
Chcem si je připomenout

Liminalita liminalita liminalita mládeže
Liminalita liminalita liminalita mládeže

Půllitr za šest vteřin si dát
O tom jsme si dřív mohli nechat jenom zdát
Máme změněný stav vědomí
A bez poskvrny svědomí
Vždyť je to rituál

Liminalita liminalita liminalita mládeže
Liminalita liminalita liminalita mládeže

Z nadávek udělat umění
Communitas všechny z nás navždy promění
Návrat k řádu není jenom tak
Nejsi ty úchylák?“
Nikdo nám nerozumí

Liminalita liminalita liminalita mládeže
Liminalita liminalita liminalita mládeže

Neví kantor, neví výbor,
Kolik amfor je tu faktor.

3 Feb 2011

A Modest, But Of Course Insanely Crazy Proposal

Why didn’t Obama just say the truth?

Silly, I know. It’s diplomacy we’re talking about. But still.

Or rather, let me be more precise. I’m not pretending I know what the truth is in this case. There might be millions of aspects to this thing I know nothing of. But still, I cannot help to wonder what would have happened if Obama’s reaction to the protests in Egypt went something like this:

“Look, guys, we know Mubarak is a jerk. We know there’s no democracy and little freedom in your country, and that you’re poor. And we’re honestly, sincerely sorry about it. But we’re scared. Not just for our own necks, for yours, too. We know that there’s a real possibility of an extremist party getting to power, a party which will gain your sympathy by telling you they’ll make the country heaven on Earth and declaring they’re not that radical and conservative after all, and that will, then, after rising to power, be much worse than Mubarak ever was, and it won’t be what you voted for. Or in a slightly better scenario, it will be what you voted for, but some 40% of you, and the rest – the rest we necessarily sympathise with, because it’s the people closer to us, more liberal and secular – will suffer for the decision of the said 40%. I know it sounds like we don’t trust you at all. But the thing is, we know it’s partly our own fault – by supporting the regime for years, we’ve basically pushed you in the arms of any anti-Western party out there. And they’re often rather unfriendly in general.

So, we’re really afraid. Mubarak is an egoistic jerk, but he’s reliable, pragmatic and not that terrible. We’re well aware that somebody much worse might be in store – worse for us and for you. Plus, there’s the danger of war. A war in which people would die, and it wouldn’t be our people – not in the first place, anyway – so this isn’t about us either. All this makes us scared. So can you really blame us that we aren’t as thrilled by your emancipation as we would love to be?”

Because the point is, this is what everybody believes anyway. What harm could it have done if he’d really said it out loud? It would have been less hypocritical and embarrassing than what he actually did. And in the end, it doesn’t really matter whether it’s the truth at all.


/Thanks to my husband for inspiration for this one./

1 Feb 2011

Just a few fragments on Egypt (what else)

Mainly just bits from the media that I considered nice or interesting in some way. Unless stated otherwise, the quotes are from Reuters live coverage.

29 Jan 2011

Twisted Lady Marmalade

/Procrastination, you rule my life./




Where's all mah soul sistas;
lemme hear ya'll flow sistas

Hey sister, go sister, soul sister, flow sister
Hey sister, go sister, soul sister, go sister

He met Marmalade down in old Library
Racking her brains over Greek
She said, "Hello, hey Joe
You wanna give it a go?" oh

CHORUS
Itchy gitchi yaya dada (hey hey hey)
Itchy gitchi yaya hee (hee oh)
Cheapest coffee to drink yaya (ooh yeah)
Clever Lady Marmalade (ohh)
Voulez-vous bucher avec moi, ce soir (oh oh)
Voulez-vous bucher avec moi (yeah yeah yeah yeah)

He loooked at her excercise while she took a break
Boy did all those easy parts
But the hard syntaxis
Is where he started to freak, yeah

CHORUS

We come through with the degree, and the twisted minds
We’re overeducated, discontented
We independent women, some mistake us for frumps
At least we know what Qi is, unlike some vamps
Disagree, well that's you and I'm sorry
I love this life, next I’m learning Bihari
Because that’s cool, and I ain’t no fool
Four badass chicks from the Charlie’s School
Hey sisters, soul sisters
Gotta get that A sisters
We drink tea with sleep still in our eyes, to get up
The evening with four coffee cups

CHORUS

/Now there are two options, depending on what kind of man we're dealing with:/

Version 1:

Hey, hey, hey
Those particles, seeming all the same, oh
Optative and subjunctive, alright
Made the language geek inside
Roar until he cried
More, more, more
Now he's back home doing nine to five
Living a gray flannel life
But when he turns off to sleep, memories keep
More, more, more

Version 2:

Hey, hey, hey
Those particles, seeming all the same, oh
Optative and subjunctive, alright
Made the little boy inside
Scared, and then he cried
No, no, no!
Now he's back home doing nine to five
Having by Greek untouched life
But when he turns off to sleep, memories keep
No, no, no!

CHORUS

Souborné dílo Williama Shakespeara ve 120 minutách v Divadle v Dlouhé

Jak bych to tak řekla. Jsou hry dobré, jsou hry špatné, jsou hry průměrné, a pak jsou hry, u kterých prostě nevíte. Čirá ambivalence. Tak tohle je jedna z nich.

Byly tam totiž naprosto geniální momenty. Například prolog – prolog je prostě fantastický. Pánové z WS nepředstírají, že jsou nějak hluboce břitce intelektuální, ale přitom je každé z jejich parodických rýpnutí tak naprosto přesné, že se člověk těší na 120 minut zábavy –možná ne vyloženě subtilní a poněkud hlučné, ale přesto nikoliv pitomé. Pak přijde Romeo a Julie, a to je tedy naprostá tragédie (to nebyl pokus o humor). Není tam naopak snad žádný vtip, který by byl byť jen trochu chytrý nebo nápaditý – dobře, s výjimkou esemeskujících si milenců – a nemůžu se zbavit dojmu, že dělají přesně to, z čeho si v prologu tak trefně utahovali. Což by samozřejmě mohla být obzvláště rafinovaná parodie na druhou, ale řekněme prostě, že mě k tomu indicie úplně nevedly. Dělala jsme si v tuto chvíli trochu starosti, jak bude vypadat zbytek představení, ale naštěstí následoval Titus Andronicus, který byl sice drsný, ale opět brilantní a skvěle nápaditý. Načež přišel z mého pohledu zřejmě vrchol večera, Othello podaný jako černošský rap (nevěřila bych, jak moc běloch s černou silonovou punčochou přes hlavu vypadá z dálky jako černoch). Hluboce se před všemi třemi herci skláním, bylo to dokonalé. Souhrn komedií nic moc, ale nebylo to zvlášť špatné, totéž bych řekla o antice a Macbethovi (totiž, o té skotské hře). Nápad s historickými hrami v podobě hokeje byl opět úžasný, a ztvárnění zrovna tak – jak rozhovor v šatně, tak komentář „na ledě“ byl zcela přesný. Troilus a Cressida jako kombinace Pokémonů na Gameboyi a Tetetubbies měla přinejmenším nějaký nápad, když nic jiného (a ono skoro nic jiného), zatímco závěrečný Hamlet sice nápadem obzvlášť neoplýval, ale byl proveden dost dobře a vtipně.

Když se to tak shrne, mám pár momentů, které vyloženě chválím, a vlastně žádné, až na první hru, které bych vyloženě kritizovala – tak proč ten důraz na ambivalenci? Inu, je způsoben řadou vtípků té úplně nejnižší úrovně, kterými je prostoupeno celé představení. Nevím, jestli to autoři udělali proto, že měli pocit, že bez nich by na to nikdo nechodil (což si nemyslím, většina těch chytřejších vtipů má i prvoplánový rozměr a navíc to ani bez toho není žádná supersofistikovaná úroveň), nebo jestli jim to nepřišlo, ale z mého hlediska to bylo dost smutné. Nevím, proč bych se měla smát větě „já už jsem vopíchanej“ (poté, co Hamlet probodl Learta), když ta hra má zcela zjevně na víc.

Nicméně pokud jde o herecké výkony, hluboká poklona všem třem pánům, Janu Vondráčkovi, Miroslavu Táborskému a Martinovi Matejkovi, dali do toho všechno, hráli s obrovským nasazením a zjevně si to fakt užívali. Neumím si představit lepší obsazení.

Bodové hodnocení? Hmm...tak za čirou ambivalenci bych měla dát 5, ale dám plus bod za geniální herecké výkony, takže 6/10.