28 Apr 2011

Moudrost, přemýšlivost, vzdělanost, inteligence

Čtyři kvality z podobné oblasti, které spolu souvisejí jen velmi volně, pokud vůbec. Zahraji si teď na chvíli na slovník:
Moudrost (n.): schopnost rozvahy, uměřenosti; vyhýbání se extrémním názorům a postojům, unáhleným soudům; zdravě kritický přístup k získaným informací (v tomto bodě se prolíná s:
Přemýšlivost (n.): sklon až potřeba uvažovat o problémech světa okolo sebe, zjišťovat proč a jak, touha pochopit příčiny a motivace; často vede k:
Vzdělanost (n.): disponování určitým množstvím informací o světě kolem obecně a/nebo v konkrétním oboru; vztahuje se jen na oblasti, které jsou oficiálně uznávány jako „vědy“ či ještě možná jako kultura (libovolné množství informací o milostném životě vaší sousedky z vás vzdělaného člověka neudělá, jakkoliv nefér se to může zdát); k dosažení vyššího stupně je obvykle třeba:
Inteligence (n.): více-méně vrozená schopnost řešit problémy, vidět souvislosti, vyvozovat závěry atd.

Provázanost by tu tedy byla, jak vyplývá z mých pracovních definic. Bohužel, zrovna z inteligence ostatní tři nijak nevyplývají, a tak je jednak bolestně často vidět „chytrého člověka“, který má ve zbylých jmenovaných oblastech palčivé nedostatky, a za druhé může společnost propagovat hodnotu posledního bodu (a v některých směrech předposledního), aniž by s tím šlo ruku v ruce zhodnocení prvních dvou. Vlastně mám dojem, že jsem mimoděk ony kvality vyjmenovala vzestupně podle míry ocenění, jaké se jim ve společnosti dostává.* Což je smutné, protože nevím, jak jste na tom vy, ale můj žebříček by vypadal přesně opačně. Jak už jsem tu jednou psala, inteligence je sice fajn věc, ale vzhledem k tomu, že je z velké části vrozená, není úplně fér jí dávat větší hodnotu než třeba vzhledu. Vzdělanost, na druhou stranu, už něco vypovídá o volbách člověka, který touto kvalitou disponuje. Přemýšlivost je podle mě ale mnohem důležitější, neboť i poměrně hloupý člověk, je-li přemýšlivý, se nedá tak snadno zmanipulovat; navíc, ze sobeckého hlediska vzato, tato vlastnost zajišťuje pravděpodobně lepší konverzační schopnosti než předchozí dvě zmíněné. A moudrost, ta stojí na vrcholu žebříčku. Vlastně mám dojem, že kdyby nikdo na světě nebyl inteligentní, vzdělaný ani přemýšlivý, ale všichni byli moudří, bylo by to tady velmi krásné místo. Navíc si myslím - nevím, jestli úplně podloženě – že moudrost, na rozdíl od předchozích tří, je v možnostech každého, když se o ni bude upřímně snažit. Jenže to je právě ono – proč by měl, když společenský tlak je veden zcela jiným směrem?
Co chci říct? V první řadě asi upozornit na to, že jde skutečně o čtyři odlišné vlastnosti. Pak bych taky chtěla, aby si hypotetický čtenář tohoto článku sám srovnal, která z nich mu připadá jak důležitá a proč, neboť mi to připadá zajímavé a přínosné. A především: tvrdím, že pokud se někdo chce považovat za duchovní elitu – za aristokracii ducha – musí mít všechny čtyři tyto vlastnosti. Neříkám, že budu jejich arbitrem. Jen ať si každý sáhne do svědomí.

(*Nejsem si jistá, jak je to s pořadím moudrosti a přemýšlivosti. Přemýšlivost je, pravda, ceněna velmi nízko – neodkázala bych spočítat, kolikrát jsem slyšela variaci na komentáře „tvoje problémy bych chtěl(a) mít“ nebo „ty to moc řešíš“, ty vrahy veškerých pokusů o myšlení – na druhou stranu, když si vzpomenu na takové věci jako aféra s Vejci pro Paroubka, mám dojem, že moudrost je na tom pořád ještě o něco hůř.)

1 comment:

  1. A přemýšlivost Ti nepřipadá jako vrozená vlastnost?

    ReplyDelete