A Modest, But Of Course Insanely Crazy Proposal

Why didn’t Obama just say the truth?

Silly, I know. It’s diplomacy we’re talking about. But still.

Or rather, let me be more precise. I’m not pretending I know what the truth is in this case. There might be millions of aspects to this thing I know nothing of. But still, I cannot help to wonder what would have happened if Obama’s reaction to the protests in Egypt went something like this:

“Look, guys, we know Mubarak is a jerk. We know there’s no democracy and little freedom in your country, and that you’re poor. And we’re honestly, sincerely sorry about it. But we’re scared. Not just for our own necks, for yours, too. We know that there’s a real possibility of an extremist party getting to power, a party which will gain your sympathy by telling you they’ll make the country heaven on Earth and declaring they’re not that radical and conservative after all, and that will, then, after rising to power, be much worse than Mubarak ever was, and it won’t be what you voted for. Or in a slightly better scenario, it will be what you voted for, but some 40% of you, and the rest – the rest we necessarily sympathise with, because it’s the people closer to us, more liberal and secular – will suffer for the decision of the said 40%. I know it sounds like we don’t trust you at all. But the thing is, we know it’s partly our own fault – by supporting the regime for years, we’ve basically pushed you in the arms of any anti-Western party out there. And they’re often rather unfriendly in general.

So, we’re really afraid. Mubarak is an egoistic jerk, but he’s reliable, pragmatic and not that terrible. We’re well aware that somebody much worse might be in store – worse for us and for you. Plus, there’s the danger of war. A war in which people would die, and it wouldn’t be our people – not in the first place, anyway – so this isn’t about us either. All this makes us scared. So can you really blame us that we aren’t as thrilled by your emancipation as we would love to be?”

Because the point is, this is what everybody believes anyway. What harm could it have done if he’d really said it out loud? It would have been less hypocritical and embarrassing than what he actually did. And in the end, it doesn’t really matter whether it’s the truth at all.

/Thanks to my husband for inspiration for this one./

Just a few fragments on Egypt (what else)

Mainly just bits from the media that I considered nice or interesting in some way. Unless stated otherwise, the quotes are from Reuters live coverage.

Twisted Lady Marmalade

/Procrastination, you rule my life./

Where's all mah soul sistas;

lemme hear ya'll flow sistas

Hey sister, go sister, soul sister, flow sister

Hey sister, go sister, soul sister, go sister

He met Marmalade down in old Library

Racking her brains over Greek

She said, "Hello, hey Joe

You wanna give it a go?" oh

CHORUS

Itchy gitchi yaya dada (hey hey hey)

Itchy gitchi yaya hee (hee oh)

Cheapest coffee to drink yaya (ooh yeah)

Clever Lady Marmalade (ohh)

Voulez-vous bucher avec moi, ce soir (oh oh)

Voulez-vous bucher avec moi (yeah yeah yeah yeah)

He loooked at her excercise while she took a break

Boy did all those easy parts

But the hard syntaxis

Is where he started to freak, yeah

CHORUS

We come through with the degree, and the twisted minds

We’re overeducated, discontented

We independent women, some mistake us for frumps

At least we know what Qi is, unlike some vamps

Disagree, well that's you and I'm sorry

I love this life, next I’m learning Bihari

Because that’s cool, and I ain’t no fool

Four badass chicks from the Charlie’s School

Hey sisters, soul sisters

Gotta get that A sisters

We drink tea with sleep still in our eyes, to get up

The evening with four coffee cups

CHORUS

/Now there are two options, depending on what kind of man we're dealing with:/

Version 1:

Hey, hey, hey

Those particles, seeming all the same, oh

Optative and subjunctive, alright

Made the language geek inside

Roar until he cried

More, more, more

Now he's back home doing nine to five

Living a gray flannel life

But when he turns off to sleep, memories keep

More, more, more

Version 2:

Hey, hey, hey

Those particles, seeming all the same, oh

Optative and subjunctive, alright

Made the little boy inside

Scared, and then he cried

No, no, no!

Now he's back home doing nine to five

Having by Greek untouched life

But when he turns off to sleep, memories keep

No, no, no!

CHORUS

Souborné dílo Williama Shakespeara ve 120 minutách v Divadle v Dlouhé

Jak bych to tak řekla. Jsou hry dobré, jsou hry špatné, jsou hry průměrné, a pak jsou hry, u kterých prostě nevíte. Čirá ambivalence. Tak tohle je jedna z nich.

Byly tam totiž naprosto geniální momenty. Například prolog – prolog je prostě fantastický. Pánové z WS nepředstírají, že jsou nějak hluboce břitce intelektuální, ale přitom je každé z jejich parodických rýpnutí tak naprosto přesné, že se člověk těší na 120 minut zábavy –možná ne vyloženě subtilní a poněkud hlučné, ale přesto nikoliv pitomé. Pak přijde Romeo a Julie, a to je tedy naprostá tragédie (to nebyl pokus o humor). Není tam naopak snad žádný vtip, který by byl byť jen trochu chytrý nebo nápaditý – dobře, s výjimkou esemeskujících si milenců – a nemůžu se zbavit dojmu, že dělají přesně to, z čeho si v prologu tak trefně utahovali. Což by samozřejmě mohla být obzvláště rafinovaná parodie na druhou, ale řekněme prostě, že mě k tomu indicie úplně nevedly. Dělala jsme si v tuto chvíli trochu starosti, jak bude vypadat zbytek představení, ale naštěstí následoval Titus Andronicus, který byl sice drsný, ale opět brilantní a skvěle nápaditý. Načež přišel z mého pohledu zřejmě vrchol večera, Othello podaný jako černošský rap (nevěřila bych, jak moc běloch s černou silonovou punčochou přes hlavu vypadá z dálky jako černoch). Hluboce se před všemi třemi herci skláním, bylo to dokonalé. Souhrn komedií nic moc, ale nebylo to zvlášť špatné, totéž bych řekla o antice a Macbethovi (totiž, o té skotské hře). Nápad s historickými hrami v podobě hokeje byl opět úžasný, a ztvárnění zrovna tak – jak rozhovor v šatně, tak komentář „na ledě“ byl zcela přesný. Troilus a Cressida jako kombinace Pokémonů na Gameboyi a Tetetubbies měla přinejmenším nějaký nápad, když nic jiného (a ono skoro nic jiného), zatímco závěrečný Hamlet sice nápadem obzvlášť neoplýval, ale byl proveden dost dobře a vtipně.

Když se to tak shrne, mám pár momentů, které vyloženě chválím, a vlastně žádné, až na první hru, které bych vyloženě kritizovala – tak proč ten důraz na ambivalenci? Inu, je způsoben řadou vtípků té úplně nejnižší úrovně, kterými je prostoupeno celé představení. Nevím, jestli to autoři udělali proto, že měli pocit, že bez nich by na to nikdo nechodil (což si nemyslím, většina těch chytřejších vtipů má i prvoplánový rozměr a navíc to ani bez toho není žádná supersofistikovaná úroveň), nebo jestli jim to nepřišlo, ale z mého hlediska to bylo dost smutné. Nevím, proč bych se měla smát větě „já už jsem vopíchanej“ (poté, co Hamlet probodl Learta), když ta hra má zcela zjevně na víc.

Nicméně pokud jde o herecké výkony, hluboká poklona všem třem pánům, Janu Vondráčkovi, Miroslavu Táborskému a Martinovi Matejkovi, dali do toho všechno, hráli s obrovským nasazením a zjevně si to fakt užívali. Neumím si představit lepší obsazení.

Bodové hodnocení? Hmm...tak za čirou ambivalenci bych měla dát 5, ale dám plus bod za geniální herecké výkony, takže 6/10.

Tosca v Národním divadle

Je jistě otázkou, jaký má smysl psát recenzi na představení, když jediná repríza, která ještě bude, je derniéra, ale třeba někdy udělají obnovenou premiéru nebo tak.

Tak tedy Tosca. Celkově jsem byla dost nadšená. Všem to – nakolik jsem byla schopná posoudit – zpívalo báječně (měla jsem tu čest s dokonalou Anda-Louise Bogza jako Toscou a taktéž velmi dobrým Tomášem Černým jako Cavadarossim). Pokud jde o inscenaci, byla pro mě naprosto perfektní kombinací klasiky s originálními nápady - například živá Madonna či andělé se mi vážně líbili. Tohle je samozřejmě otázka individuálního vkusu, ale pro mě tady byl skutečně v podstatě ztělesněný ideál. Výtky mám vlastně jen takové velmi drobné – například mi přišlo, že byla škoda celé první dějství zavřít do onoho malého vyvýšeného „pokoje“, a naopak že ta část posledního dějství, která se odehrává v Cavadarossiho vězeňské cele, tam klidně být mohla a bylo by to působilo dost dobře.

V horní části obrázku vidíte onen malý vyvýšený pokoj.

A protože jsem trapný realista, přišlo mi hloupé, že se stále popisuje Tosca jako temná kráska, ale pěvkyně má jasně zrzavé vlasy. A pak ještě taková praktická výtka: chápu, že diváci na druhé galerii nejsou asi těmi úplně prvními, na koho se při tvorbě inscenace myslí, ale přece jenom...nevidět ani smrt Cavadarossiho, ani Toscy, protože mi výhled na ně zakrývá panel s titulky, bylo poněkud nešťastné.

9/10.

P.S.: Autoři inscenace zvolili jako motto citát "finche congiunti alle celesti sfere dileguerem". Kdybych ho vybírala já, volila bych jinak. Konkrétně "Questo è il bacio di Tosca! ... Muori dannato! Muori, Muori!"

Jesus Christ Superstar v Hudebním divadle Karlín

Je zajímavé, čím vším může mít člověk zkažen zážitek z představení – i věcmi, které se zdají být vyloženě chvályhodné. Tak například anglické titulky. Obecně vzato je to jistě dobrá věc, ale když dáte k české verzi Jesuse originální titulky, zas tak fajn to není. I když mě český překlad místy rozčiluje, normálně to nijak zvlášť neprožívám. Když má člověk ale přímo před očima tenrozdíl – samozřejmě vždy v neprospěch českého textu – prostě to zážitek trochu kazí.

Jsou ovšem samozřejmě i horší věci, které kazí zážitek. Například nefunkční mikrofony. Konkrétně v představení, které jsem viděla já, nefungoval mikrofon Kaifášovi v podstatě během celé první písně velerady, takže ho nebylo slyšet (a občas se do toho ještě ozvalo takové to pískání zlobících repráků).

Čímž se dostávám asi tak k nejdůležitější věci, která člověku dokáže zkazit zážitek z představení: Kaifášova (Radek Seidl) nefunkčního mikrofonu je vážně škoda, protože byl z celé velerady jediný, kdo uměl jakž takž zpívat. Annáš (Jindřich Vobořil), naproti tomu, byl naprosto tragický. A to upozorňuji, že v podstatě nedisponuji hudebním sluchem, takže když já poznám, že někdo zpívá špatně, tak už je to fakt zlé (ale zase to není tak, že by to byl můj klamný dojem, potvrzeno i ostatními členy divadelní výpravy). A zbylí dva členové velerady nebyli o nic lepší. On i ten Kaifáš byl jednooký mezi slepými, jeho „on je záludný“ rozhodně adekvátně nevyznělo.

Abych ale nebyla pořád jen tak negativní, jsou i věci, které člověku dokážou zážitek dost vylepšit – dokonce tak, že má dojem, že cesta na představení stála zato jen kvůli nim (a že tam moc jiných důvodů nebylo). Tímto důvodem byl naprosto fantastický Herodes (Ondřej Brzobohatý), který jednak osobně zpíval a hrál geniálně, a druhak měla celá jeho scéna fantastickou choreografii.

Pochvalu zaslouží i Václav Noid Bárta jako Jidáš, ačkoliv by u té jedničky, na rozdíl od Brzobohatého, neměl hvězdičku. Osobně moc nemusím Střihavku, resp. mi sedí spíš do drsnějších rolí než je Ježíš, takže mě tady zvlášť neoslnil. Ale to je asi víc věcí vkusu, stejně jako to, že nemusím Basikovou, nebo že mi nepadla do noty celková podoba inscenace. Zkrátka mám Jesuse raději moderněji pojatého, v rádoby dobových kostýmech mi muzikálové tanečky připadají trapně absurdní. Asi nějaký psychický blok nebo co. Nicméně abych dokončila výčet postav, z Piláta (Pavel Polák) i Petra (Jiří Mach) jsem měla neutrální pocity, ale koho ještě oceňuji, je Šimon Zélótes (Jaromír Holub), ten byl báječný.

Kromě traumatizující velerady a technických potíží asi nenaleznu nic, co bych cítila potřebu přímo ztrhat, ale taky kromě Heroda nic, co by mě nadchlo. Dokonce i vrcholná píseň "Jesus Christ Superstar" mi přišlo, že postrádala šťávu, a to je smutné.

Třešničkou na dortu, kterou nám ale Hudební divadlo Karlín naservírovalo už na začátku, byla pak upoutávka na Noc na Karlštějně. Myslela bych si, že do trailerů se dávají ty nejlepší kousky, ale pokud to tak skutečně jak, tak teda nazdar hodiny. Kdypak tetřevi hon s lovci prohrají (Vydra jako král Petr, vévodu Štěpána jsem nepoznala) bylo tak strašlivým zážitkem, že jsem zvažovala, jestli neopustit divadlo okamžitě.

Celkově 6/10, ale tak polovina těch bodů je za Heroda.

P.S.: Celou dobu se mi hrozně nabízelo srovnání s brněnským Jesusem...vyhrává na celé čáře.

Harry Potter and the Deathly Hallows: Part 1

The thing we've all been waiting for is here. Well, the first part of it, anyway. How does a Harry Potter fan feel when even the film version of his favourite book series is coming to its end? Not very well, I can tell you that much. But it's not because I am nostalgic or anything. No, it's entirely the director's fault – well, maybe the screenwriters and some of the actors are to blame a bit, too. But anyway, let me go through the film and point out what I didn't like...okay, and what I liked, but there isn't much of the latter.

The part I perhaps liked best of the entire film was Hermione wiping her parents' memories. It was very emotional, from my point of view. Harry and the cupboard was rather nice, too. Even the Death Eater meeting was good – Lucius looked properly devastated, Draco properly afraid, Voldie-poo properly demonic...but. Narcissa is still as terrible as ever, and I still dislike Helena's way of playing Bellatrix enormously. Severus was great, of course, although he wasn't as sexy as I expected him to be for some reason (maybe watching somebody getting eaten by a huge snake damages your sex-appeal somehow).

Seven Potters were funny - and all the half-naked Daniels, squee! - but why mention Tonks being married to Remus if the relationship was absent from the Half-Blood Prince film, I have no idea. Or why put Bill in. The talk to Muriel and Death Eater attack could have happened at Harry's birthday party, instead of introducing, as sort of deus ex machina, a new character and one that wasn't mentioned since film 4. And, mind you, I think the beginning – up till this moment - was the best of the entire film. Now the trouble starts.

As for Harry attacking Voldie, there was no mention of the mystery of Harry's hand moving of its own accord, but it still was depicted like that, resulting, probably, in a very confused viewer-who hasn't-read-the-book. It would have been better if they had omitted it completely. Hedwig giving him away, on the other hand, was a very nice and clever idea, since „Expelliarmus“ wouldn’t probably make sense to most people. Connected to it, however, is the first thing in this film that doesn't work emotionally. Hedwig's death. One almost doesn't notice, let alone feel sad. It's quite a big issue for me, but fine, moving on. I wouldn't have expected to see a car race in a HP movie, but oh well. Harry arrives, there's some tension with Ginny which makes no sense since thy never bloody dated (you can tell I'm still angry about that, can't you?), George's ear – or lack thereof – is shown (very well done, by the way), somebody mentions Moody died and then they go to sleep. That's the second thing that doesn't work emotionally: Moody's death. I wasn't the least bit bothered. Where's the glory of the fallen warrior? Where's the firewhiskey drinking? Nothing is left of that...Moody deserved more.

Harry's attempted escape didn't bother me, it was a nice summing up of his ongoing doubts about Hermione and Ron going with him. However, Ginny appearing out of nowhere and kissing Harry, looking like a complete slut, bothered me a lot. Let me repeat myself: they never blood dated. Wedding was fine, only the author of he script proved to have the same problem the author of one of the film versions of Persuasion had – they recognize a good line, but don't realize that it needs the same context to stay good. Ron saying „always the tone of surprise“ to Hermione's appreciation of his duelling made sense. Hermione saying „always the tone of surprise“ to Ron commenting she was brilliant made no sense at all. He wouldn't be surprised she was brilliant. He's known that for six years already.

Then it got slightly better: the scene in the café was good, Mundungus was great. It bothered me a bit that Kreatcher didn't go through the change of heart, but I understand there wasn't enough time. Introducing Dobby back in the picture in this way was rather elegant, I liked it. Ministry was very nice – the WWII references were strong, but not overly strong, and it worked just fine. Rather a big flaw in the otherwise very good Ministry scene was that Harry left Moody's eye in the door. I'd understand if they left it out completely, but once they decided to include it – well, why the hell do it, if Harry leaves it there? Also, WTF to the absence of the Invisibility Cloak. I mean, didn't it occur to Hermione that Harry might need it? Did she find it irrelevant, or what? I mean, the first movie in which the Hallows are mentioned, and they decide to omit the cloak? Sense...these people make none. But to get back on track, I missed freeing the set of Muggle-borns, but once again, I understand there was no time, and Mrs. Cattemrole had to represent the lot. I don't even mind the little added drama. Hermione's bloodied hands were wonderful. And that's the end of wonderful for quite some time.

Ron started to get angry way too soon for my liking (and generally, they didn't wander in the wild long enough to make the proper desperate impression), and had way too much reason for it, but his actual departure was almost good. The Harry/Hermione dance was supposed to be what – the sum of Ron's fears? I mean, „We’re so happy you left that we could dance“? Not that the mechanism the screenwriter tried to produce was psychologically impossible, but ti was a different psychology than in the book, creating different dynamics, and I'm not sure whether it works. And it gives Ron no merit. JKR says that Ron, by his sense of humour, was keeping the team together, and that they were depressive without him. Here, they seem to have more fun when he's not there.

Godric's Hollow was nice, but I was surprised by the lack of Voldemort. I'm unsure about Harry audibly speaking Parseltongue – it tells the viewer too soon that something's off.

Ron's return was good, even with the little bit of added drama, but Hermione's reaction was way too tame. The actor who played Xenophilius was good – and, as weird as that sounds, rather sexy – but I find it really disturbing that Harry apparently left him to be killed by Death Eaters. I mean, once the DEs realized there was no Potter present, what do you think they would do? And by the way, the DE attack was really professional – there might be Harry Potter present, what shall we do? Oh, I know! Let's fly through the house a couple of times first, so that we give him enough time to escape.

This is immediately followed by the biggest logical problem of this film (which, of course, can be found in the book, too, but somehow, it’s not so obvious there): the Snatchers. There was plenty of time for Harry and Hermione to Disapparate. If she Apparated them instead of using the stinging jinx, she would have gotten away just fine. True, Ron was already captured, but his chances were much better without the two of them, and he'd already escaped once anyway. So, this is a really gaping hole.

Malfoy Manor was rather good, including Draco's reluctance and Lucius' eagerness (although – he didn't call Voldemort? So he's not going to know? And what with Bella's house arrest, then?), but not really emotionally strong, with the exception of Hermione's torture. That looked properly painful, even though the little „mudblood“ inscription didn't quite do it justice...wasn't there any Crucio involved? Plus, I really hate how Helena plays Bellatrix, I can't help it. Also, there was no mention of a sword replica. That only means it doesn't make sense to the eccentric people who haven't read the book and went to see the film, but there's one worse failure to mention something – Bella's not in hysterics about „what else they've stolen from the vault“, so how the hell is the Trio going to figure out they have to rob it?

But Dobby's death was well done, just about the only thing that worked emotionally in this film. And, the final scene was sort of impressive.

The atmosphere was nice, the visual was nice, music was probably ncie too (I didn't really notice it), but, as a whole, it just doesn't work. It looked really good in the trailers, so I must say I'm sorely disappointed. I really hope that, since they left only the last 24 hours plus the epilogue to the last film, it's going to make up for this one.

5/10