28 Apr 2011
Moudrost, přemýšlivost, vzdělanost, inteligence
17 Apr 2011
Liminalita mládeže
Prameny nám zprávy podají
Půllitr za šest vteřin si dát
Z nadávek udělat umění
Neví kantor, neví výbor,
3 Feb 2011
A Modest, But Of Course Insanely Crazy Proposal
Why didn’t Obama just say the truth?
Silly, I know. It’s diplomacy we’re talking about. But still.
Or rather, let me be more precise. I’m not pretending I know what the truth is in this case. There might be millions of aspects to this thing I know nothing of. But still, I cannot help to wonder what would have happened if Obama’s reaction to the protests in
“Look, guys, we know Mubarak is a jerk. We know there’s no democracy and little freedom in your country, and that you’re poor. And we’re honestly, sincerely sorry about it. But we’re scared. Not just for our own necks, for yours, too. We know that there’s a real possibility of an extremist party getting to power, a party which will gain your sympathy by telling you they’ll make the country heaven on Earth and declaring they’re not that radical and conservative after all, and that will, then, after rising to power, be much worse than Mubarak ever was, and it won’t be what you voted for. Or in a slightly better scenario, it will be what you voted for, but some 40% of you, and the rest – the rest we necessarily sympathise with, because it’s the people closer to us, more liberal and secular – will suffer for the decision of the said 40%. I know it sounds like we don’t trust you at all. But the thing is, we know it’s partly our own fault – by supporting the regime for years, we’ve basically pushed you in the arms of any anti-Western party out there. And they’re often rather unfriendly in general.
So, we’re really afraid. Mubarak is an egoistic jerk, but he’s reliable, pragmatic and not that terrible. We’re well aware that somebody much worse might be in store – worse for us and for you. Plus, there’s the danger of war. A war in which people would die, and it wouldn’t be our people – not in the first place, anyway – so this isn’t about us either. All this makes us scared. So can you really blame us that we aren’t as thrilled by your emancipation as we would love to be?”
Because the point is, this is what everybody believes anyway. What harm could it have done if he’d really said it out loud? It would have been less hypocritical and embarrassing than what he actually did. And in the end, it doesn’t really matter whether it’s the truth at all.
/Thanks to my husband for inspiration for this one./
1 Feb 2011
Just a few fragments on Egypt (what else)
29 Jan 2011
Twisted Lady Marmalade
Souborné dílo Williama Shakespeara ve 120 minutách v Divadle v Dlouhé
Jak bych to tak řekla. Jsou hry dobré, jsou hry špatné, jsou hry průměrné, a pak jsou hry, u kterých prostě nevíte. Čirá ambivalence. Tak tohle je jedna z nich.
Byly tam totiž naprosto geniální momenty. Například prolog – prolog je prostě fantastický. Pánové z WS nepředstírají, že jsou nějak hluboce břitce intelektuální, ale přitom je každé z jejich parodických rýpnutí tak naprosto přesné, že se člověk těší na 120 minut zábavy –možná ne vyloženě subtilní a poněkud hlučné, ale přesto nikoliv pitomé. Pak přijde Romeo a Julie, a to je tedy naprostá tragédie (to nebyl pokus o humor). Není tam naopak snad žádný vtip, který by byl byť jen trochu chytrý nebo nápaditý – dobře, s výjimkou esemeskujících si milenců – a nemůžu se zbavit dojmu, že dělají přesně to, z čeho si v prologu tak trefně utahovali. Což by samozřejmě mohla být obzvláště rafinovaná parodie na druhou, ale řekněme prostě, že mě k tomu indicie úplně nevedly. Dělala jsme si v tuto chvíli trochu starosti, jak bude vypadat zbytek představení, ale naštěstí následoval Titus Andronicus, který byl sice drsný, ale opět brilantní a skvěle nápaditý. Načež přišel z mého pohledu zřejmě vrchol večera, Othello podaný jako černošský rap (nevěřila bych, jak moc běloch s černou silonovou punčochou přes hlavu vypadá z dálky jako černoch). Hluboce se před všemi třemi herci skláním, bylo to dokonalé. Souhrn komedií nic moc, ale nebylo to zvlášť špatné, totéž bych řekla o antice a Macbethovi (totiž, o té skotské hře). Nápad s historickými hrami v podobě hokeje byl opět úžasný, a ztvárnění zrovna tak – jak rozhovor v šatně, tak komentář „na ledě“ byl zcela přesný. Troilus a Cressida jako kombinace Pokémonů na Gameboyi a Tetetubbies měla přinejmenším nějaký nápad, když nic jiného (a ono skoro nic jiného), zatímco závěrečný Hamlet sice nápadem obzvlášť neoplýval, ale byl proveden dost dobře a vtipně.
Když se to tak shrne, mám pár momentů, které vyloženě chválím, a vlastně žádné, až na první hru, které bych vyloženě kritizovala – tak proč ten důraz na ambivalenci? Inu, je způsoben řadou vtípků té úplně nejnižší úrovně, kterými je prostoupeno celé představení. Nevím, jestli to autoři udělali proto, že měli pocit, že bez nich by na to nikdo nechodil (což si nemyslím, většina těch chytřejších vtipů má i prvoplánový rozměr a navíc to ani bez toho není žádná supersofistikovaná úroveň), nebo jestli jim to nepřišlo, ale z mého hlediska to bylo dost smutné. Nevím, proč bych se měla smát větě „já už jsem vopíchanej“ (poté, co Hamlet probodl Learta), když ta hra má zcela zjevně na víc.
Nicméně pokud jde o herecké výkony, hluboká poklona všem třem pánům, Janu Vondráčkovi, Miroslavu Táborskému a Martinovi Matejkovi, dali do toho všechno, hráli s obrovským nasazením a zjevně si to fakt užívali. Neumím si představit lepší obsazení.
Bodové hodnocení? Hmm...tak za čirou ambivalenci bych měla dát 5, ale dám plus bod za geniální herecké výkony, takže 6/10.